1. A na Ruprechtickém Špičáku

    Výlet prvňáků na Ruprechtický Špičák

     Na konci školního roku se školáci vydávají na školní výlety. S dětmi z prvního stupně vždy vyrážím do našeho okolí, aby se seznámily s nejznámějšími místy regionu. Výlet je součástí  vzdělávacího plánu, navazuje na učivo a měl by završit celoroční školní práci. Máme obrovské štěstí, že žijeme v krajině, která je po přírodovědné stránce zcela unikátní. Kde mají v okolí tak krásné zalesněné kopce, skály, zelené zvlněné louky, chráněné rostliny? Proč tedy nevyužít bohatou nabídku přírody a neprožít příjemný den přímo v ní? Nikde nezažijete tolik dobrodružství. Proto také do našeho kraje jezdí jiné školy z daleka.

   S prvňáky jsme vyrazili na Špičák do Javořích hor. Ne nudnou nezáživnou cestou z Ruprechtic, ale neznačenými cestami z Hynčic. Nejprve lesní cestou k Ruprechtické studánce. Tam se dětem moc líbilo – hučící potůček s dřevěnými lávkami posloužil jako prolézačka, pramen s průzračnou vodou osvěžil lépe než ledová tříšť. O kousek dál kvetoucí louka, na které si vnímavé děti představily tančící víly při měsíčku. Skuliny v kamenitém svahu podél cesty ukrývaly příbytky trpaslíků. Nachové květy chrastavců a růžové zvonky vzácných náprstníků kývaly dětem na pozdrav. Při šplhání do prudkého svahu si děti prověřily svou kondičku i obratnost lépe než na šplhací stěně.  Alespoň pár kroků udělaly do sousední země, dnes už vědí, že státní hranice jsou vyznačeny patníky a vědí, že Javoří hory nejsou žádné prťavé kopečky. Z rozhledny na nejvyšším kopci náchodského okresu viděly hory, o kterých četly ve slabikáři – Krkonoše se Sněžkou a Orlické hory.  Dohlédly i na Soví, Vraní a Suché hory. Poznaly, jak vidí Meziměstí a Vižňov pták letící pod oblaky. Prudký sestup z vrcholu byl dobrodružnější než lezecká stěna nebo skluzavka. V závěrečném úseku cesty už musely děti prokázat svou vytrvalost a zabojovat s únavou, přece jen téměř 10 km se značným převýšením  vyžaduje alespoň základní kondičku. Žádné fňukání a stěžování na bolavé nohy se ale nekonalo. Unavené děti byly, to ano, ale spokojené taky: zažily krásné půldne v přírodě, udělaly hodně pro své plíce a zdraví.

    Co mě na výletě překvapilo: úžasná fantazie dětí, které se nechaly vtáhnout do pohádkové atmosféry, zájem dětí o geologii – ptaly se na vznik kopců, na názvy a původ kamenů. Zájem o živou přírodu – vnímaly krásu mladého bukového porostu, ptaly se na názvy květin, zkoumaly zvířecí stopy. Přemlouvaly mne, abychom šli tou nejobtížnější cestou. Většina dětí se přiznala k tomu, že do lesa chodí hrozně rády, líčily, jak vyráží s rodinou na houby nebo jen tak na procházku do lesa. Překvapily mě obrovské přírodovědné znalosti několika vnímavých dětí.

     Na konci výletu byly děti pyšné na to, co dokázaly. Pár z nich ještě nikdy desetikilometrovou túru nešlo a některé děti prvně v životě překonaly značné výškové převýšení.

(J. Chaloupková)